Krása minerálů a hornin fascinovala lidi od pradávna. Indičtí archeologové tvrdí, že v dnešní Indii a Barmě nosili kamenné ozdoby muži i ženy již před 10 000 lety. Drahokamy byly obzvláště oblíbené a také ozdoby z různých druhů chalcedonu a nefritu. Diamanty se objevily 3000 let před Kristem, smaragdy 2000 let a rubíny a safíry 600 let před narozením Krista. Safíry se brzy po jejich objevení staly nejoceňovanějšími drahokamy.
Symbol citů a léčivý prostředek
Kameny byly nejdříve používány jako nástroje a surovina pro každodenní předměty, poté jako ozdoby, talismany a předměty uctívání. V primitivních kulturách na všech kontinentech byly symbolem lidských citů, přesvědčení a také běžně používané jako léčivý prostředek. Byli nepostradatelným atributem moci a tajné magie. Tato použití drahokamů přetrvala až do současnosti.
Víra v magický vliv kamenů byla a někdy ještě je velmi mocná. Ve spojení s tehdejší medicínou to byl nenahraditelný prvek každodenního života. Staří Číňané vyvinuli až 2 935 receptů na léky s použitím různých drahých a okrasných kamenů. V seznamu léků Dioscorida, lékaře Nera, bylo 76 takových léků. V Lékárenském muzeu v Krakově najdete předpis doporučující užívání léku, jehož přísadami jsou perly, smaragdy, safíry a zlato. Jeho autorem byl Mikuláš Koperník, v tehdejší Evropě známý jako lékař a lékárník. Není však jasné, kdo si v té době mohl dovolit používat tento druh léků.
Drahé kameny byly vždy spojeny s náboženstvím a vírou. Chrámy Inků byly údajně nevyčerpatelným zdrojem nádherných smaragdů, tyrkysů a zlata. Dodnes se neví, kde se doly těchto kamenů nacházely. Mnoho z nejlepších diamantů, safírů a rubínů v britské korunní pokladnici pochází z indických chrámů. Také ve Starém zákoně se setkáváme s popisy kamenů zdobících chrám v Jeruzalémě.